Diagnostika a možnosti léčby rakoviny děložního čípku

Včasná diagnostika a adekvátní léčba rakoviny děložního čípku je pro další prognózu zásadní. Ženy mohou rozvoji onemocnění zabránit pravidelnými kontrolami u svého gynekologa.

Pro určení stádia rakoviny děložního čípku se používá speciální systém, který je důležitý pro určení následné léčby. Ta může spočívat v operačním řešení, ozařování, chemoterapii, případně v kombinaci uvedených možností.

Rakovina děložního čípku a její diagnostika

Diagnostikování rakoviny děložního čípku nebývá obtížné. Obvykle mu předchází viditelný nález při gynekologickém vyšetření a následná biopsie. Nachází-li se uvnitř cervikálního kanálu, pak při gynekologickém vyšetření být viditelný nemusí a jeho diagnostika je obtížnější. V některých případech je nutné část děložního čípku odstranit a tu následně histologicky vyšetřit.

Může se totiž stát, že žena má tzv. Papanicolaoův (Pap) test zcela v pořádku, přitom však trpí typickými příznaky rakoviny děložního čípku. Podcenění takového případu může mít fatální důsledky. Zahraniční zdroje uvádí, že až 10% žen s rakovinou děložního čípku má Pap test zcela v normě. Mohou za to zánětlivé procesy, které způsobují, že mrtvá tkáň kryje rakovinné buňky, které tak nejsou při laboratorním vyšetření odhalitelné. Při odhalení nádoru je třeba provést CT břicha a malé pánve, magnetickou rezonanci malé pánve, ultrazvukové vyšetření malé pánve a RTG hrudníku. Rektoskopie a cystoskopie se provádí při podezření na invazi do okolních orgánů.

Stádia rakoviny děložního čípku

Je-li diagnostikována rakovina čípku, je určeno rovněž její stádium, které označuje rozsah tohoto onemocnění. Základním kritériem pro určení stádia onemocnění je klasifikace anatomického rozsahu onemocnění, který je určen klinicky a podle možností i histopatologicky. K optimálnímu popisu stádia onemocnění je používán klasifikační systém, který je použitelný pro všechny lokalizace v těle a je doplnitelný o informace získané při chirurgickém výkonu a při histologickém vyšetření. Obecné členění v každé klasifikaci rozlišuje časná a pokročilá stádia onemocnění. Konkrétní hranice mezi časným a pokročilým stádiem je stanovena individuálně, obvykle jsou za časná stádia považována stádia I a II a za pokročilé stádia III a IV.

Celosvětově jsou používány dva systémy určení stádia karcinomů, systém TNM a FIGO. Pro ilustraci uvádíme TNM stádia karcinomu děložního čípku.

TNM stádia karcinomu děložního čípku

Léčba rakoviny děložního čípku

Rakovina děložního čípku se obvykle léčí ozařováním. Výjimkami bývají pacientky ve stádiu I a některé pacientky ve stádiu IV. Stádium Ia, které zasahuje méně než 3mm hluboko, lze léčit prostou hysterektomií, případně jen konizací čípku. Ostatní nádory stádia I jsou léčeny buď radikální operací, nebo radikálním ozařováním. Stádia II, III a IV se rovněž řeší radiací. Operace nádoru s sebou nese nejen odstranění postižené oblasti, ale i části zdravé okolní tkáně, aby se předešlo dalšímu šíření zanechané postižené tkáně.

Obecné doporučení terapie:

• Stadium Ia1 - konizace čípku nebo hysterektomie
• Stadium Ia2 - radikální hysterektomie a bilaterální pánevní lymfadenektomie
• Stadium Ib, stadium IIa - radikální hysterektomie a bilaterální pánevní lymfadenektomie a sampling paraaortálních uzlin následovaný adjuvantní radioterapií nebo radiochemoterapií; při inoperabilní pacientce nebo nádoru > 4 cm radioterapie s konkomitantní chemoterapií
• Stadium IIb a III - léčbou volby je konkomitantní chemoterapie a radioterapie (teleterapie a brachyterapie)
• Stadium IV - pokud se nemoc šíří jen v malé pánvi (IVa), je možné se pokusit o kurativní radiochemoterapii nebo pánevní exenteraci

Radikální hysterektomie

Radikální hysterektomie znamená odnětí dělohy s částí pochvy a s částí podpůrného aparátu (parametrium). Provádí se nejčastěji laparotomicky (tedy klasickým otevřeným přístupem přes břicho) a obvykle se při tomto zákroku odstraní i mízní uzliny. Podle histologického nálezu mízních uzlin je případně dále přistoupeno k ozařování pánve a případně i k chemoterapii.

Konizace čípku

Podstatou tohoto operačního výkonu, který se provádí v celkové narkóze, je odstranění části děložního čípku, která je postižena nepříznivými změnami tkáně, a plastická úprava čípku. Operace umožní mikroskopické vyšetření odebrané tkáně a posouzení jejich změn, což je pro stanovení následné léčby důležité. Hojení čípku trvá obvykle asi 4 týdny a bývá spojeno se zakrvavělým výtokem. Následky operace se neprojeví na menstruačním cyklu, ani na sexuálním životě nebo možnosti otěhotnění a porodu, i když v následném těhotenství je nutné podrobnější sledování.

Ozařování neboli radioterapie

Při ozařování se používá vysokoenergetické záření, které působí jen na léčenou oblast. Provádí se buď zevně, kdy několik minut pacientka leží pod přístrojem, který vysílá záření, nebo vnitřně, kdy se do pochvy zavádí váleček s radioaktivním materiálem. Často se oba způsoby kombinují. Léčba zevním zářením probíhá každý všední den obvykle 5 týdnů, vnitřní ozařovaní se provádí jednorázově nebo opakovaně za hospitalizace v nemocnici a trvá 1 - 3 dny.

Chemoterapie

Chemoterapie využívá protinádorových léků - tzv. cytostatik, která se nejčastěji podávají v podobě infúze do žíly. Působí na celý organismus, a proto se podávává v cyklech, mezi kterými je určitá doba bez léčby potřebná pro zotavení organismu před dalším cyklem. Některá cytostatika nelze podávat ambulantně, proto je potřeba hospitalizace. Chemoterapie je často provázena nepříjemnými nežádoucími účinky. Chemoterapie se používá zejména ve fázi metastáz.

Prognóza přežití u neléčených pacientek

Ženy by rozhodně neměly podceňovat pravidelné návštěvy gynekologa. Jen tak lze případné změny na děložním čípku včas odhalit. Neléčené nemocné ženy nemají dobrou prognózu, což dokládají následující údaje.

Pětileté přežívání dle stadia (rok 2009):

stadium I: 90% nemocných
stadium II: 50-65% nemocných
stadium III: 25% nemocných
stadium IV: 0 – 15% nemocných

Při neléčení nádoru dochází k jeho metastazování zejména lymfatickou cestou do pánevních a paraaortálních uzlin, později do plic, kostí, jater.